Úvodní stránka:Štýrský brakýř - Bonye zTřešňové zahrady (zakladatelka chovu)

Do tajů myslivosti mě zasvěcoval můj otec již v dětství. Učil mě poznávat stromy, rostliny a zvěř. Učil mě, jak se v přírodě chovat, jak ji chránit a jak se starat o zvěř. Chodili jsme společně vysazovat stromy a keře. Také mě brával na lov. Samotnou myslivost jsem začal vykonávat po ukončení lesnického učiliště.V místě bydliště v té době byl dostatek drobné zvěře. Podle přísloví "Myslivec bez psa je poloviční myslivec" si otec pořídil fenu krátkosrstého ohaře. Podílel jsem se na její výcviku tak, že jsem tahal vlečky, házel aporty a získával tak cenné zkušenosti s výcvikem loveckých psů.
Pořídil jsem si od kamaráda fenku dlouhosrstého jezevčíka bez PP, i když byla po LUPech. Pracovala, jak na povrchu v dohledávkách srnčí zvěře, tak v hledání černé zvěře velmi dobře, i v norách měla své úspěchy. Nedostatkem byl její vzrůst. Pohybovat se po lese ve sněhu je pro jezevčíka fyzicky velmi náročné, řekl bych, že při větším množství sněhu téměř nemožné.
Pak jsem si pořídil fenku Lakeland teriéra - Heidy Fleret.cz. Ta se ukázala, jako výborný pracovník, jak na povrchu, tak v norách. Protože již byla s PP, tak jsme absolvovali zkoušky z výkonů a jezdili po výstavách. V exteriéru dosáhla na šampiona ČSFR a ve výkonu: ZV 1. cena, LZ. 1. cena, BZ malých plemen 1.cena, BZ H 1. cena - vítěz, ZH 1. cena - vítěz, zkoušky z norování 1. cena a 2. cena. Byla to pracovně výborná fena - převážně na černou. Její slabší stránkou byla horší orientace v terénu, občas se ztratila. Tuto situaci řešila tak, že začala hlásit a čekala, až si pro ni přijdu. Ale co bych chtěl po norníkovi. Po třinácti letech skvělé spolupráce onemocněla rakovinou. Čest jejímu lovu!
Stále intenzivnější lov černé zvěře a doporučení kolegů myslivců mě nasměrovalo ke koupi honiče - Alpské jezevčíkovité braky - Cindy. Zažil jsem velké zklamání, co se týká pracovitosti: v leči neodcházela hledat - ale spíše se mi "pletla pod nohama", pokud narazila na srnčí nebo zajíce, tak je hlásila a chvíli pronásledovala. Černou zapírala, dělala, že tam není. To mi provedla i na klubových zkouškách honičů. Z dvanácti přihlášených jedinců, uspěli pouze čtyři. Její předností byl ovšem nos. Vypracovávala bezpečně 48-hodinové stopní dráhy, hlásila pobytové pachy zvěře tam, kde jiní psi proběhli bez povšimnutí.
Velmi rád lovím černou. Proto nastalo opět hledání plemene psa, který by splňoval moje požadavky na lov této rytířské zvěře. Volba padla opět na honiče od kterého jsem očekával nos barváře, vytrvalost a výbornou orientaci. Na internetu jsem našel reference na Štýrského brakýře a bylo rozhodnuto. V září 2009 jsem si přivezl fenu Bonye z Třešňové zahrady. Již jako štěně se projevovala svým nosem a hlasitostí. Velmi lehce se cvičila - poslušnost jsme zvládli velmi krátce, přivolání na píšťalku a "sedni" za dva dny. V pěti měsících hlásila na škáru z divočáka. Ve čtrnácti měsících vykonala zkoušku z výkonu MBZH 1.cena CACIT, CACT. V exteriéru je také výborná CACIB, CAC, BOB, i když vím, že srst, kterou zdědila po matce, není úplně perfektní. Tím splnila podmínky chovnosti. V osmnácti měsících zvládla svou první natláčku na výbornou. V leči našla černou, hlásila ji do příchodu honců, poté ji vyhnala na střelce a vrátila se zpět do leče. Později v leči narazila na stopu postřeleného kusu. Stopu sledovala až ke zhaslému kusu, u kterého hlásila až do příchodu střelce. Poté se opět vrátila do leče hledat další zvěř. A tak naše Bonye pracovně "zrála, jako víno". Osvojila si práci v leči. Preferuje individuální práci. Nepouští se s ostatními psy do smečky, vždy si hledá " svého divočáka", kterého hlásí do doby než přijdou honci nebo doběhnou další psi a s černou pohnou. Svoje výborné vlastnosti při lovu černé prokazuje i na Slovensku, u našeho kamaráda Matůša, na poplatkových naháňkách. Velmi dobře pracuje na dosledech, viz. fotogalerie, i když dohledávky v kukuřicích vyžadují velkou zkušenost, jak pro psa, tak pro vůdce. Teď jsem přesvědčen, že jsem si vybral správně a Štýrský brakýř splňuje to, co jsem očekával. Bonye není jen výborný pracant v leči, je i dobrým hlídačem a oddaným společníkem celé naší rodiny.